Jeseníky
Jeseníky
2k19
Boskovice
Naskládat stanovací vercajk do kurfru? Hotovo! Vybranej kemp? Hotovo! Maso naložený? Hotovo! Přítelkyně usměvavá? Hotovo!
Tak jsme vyjeli v naději, že z toho mračna proti kterému jedeme nebude pršet. Něž jsme dojeli k prvnímu kempu, tak jsme se rozhodli zabloudit při hledání Kauflandu, ale to nás nemohlo zastavit! Bohužel nás zastavila paní v prvním kempu s tím, že jestli nemáme papouška, tak pro nás není místo. A tak začlo naše hledání místa na přespání.
Jeli jsme stále blíž k horám a zoufale zkoušeli každý kemp, ovšem neúspěšně. Zabouchli jsme si klíčky v autě, ale když už se stmívalo tak jsme konečně našli tábořiště pro nás. Zavolali přátelům s grilem ať pohnou že máme flek. A tak jsme postavili náš hadrový domov, nafoukli matraci, nachystali maso a začali si užívat jeden z nejlepších víkendů.
Další ráno jsme se probudili do horské zimy, kopli kafe a čaj na zahřátí, snědli co zbylo a rychle sedli do auta a jeli směr Kouty. Světe div se, najednou jsme byli na Pradědu. Prej špatná zkratka, tak jsem se musel vedení ujmout já a konečně jsme dojeli v domnění, že na Dlouhé Stráně to bude pohodlná procházka. Omyl! Je to pekelnej kopec. A tak jsme špapali a šlapali, zmokli, uschli a zase šlapali.
Když už si člověk říkal, že přece nejsme v Himalájích a že přece není možný aby se dalo jít stále do kopce, tak jsme uviděli vrchol a zabrali z posledních sil v domnění, že cestu dolů dáme na půjčených koloběžkách. Tato vidina nás na vrchol vyhnala tryskovým tempem.
Je to tu! Vrchol! Krásné výhledy, impozatní přehrada a čtyři znavení turisti. Povinné selfie jsme zvládli a jde se pro koloběžky. Přijdeme ke stánku a zjistíme že máme smůlu, tak se z posledních sil kutálíme dolů do kempu, kde hodujeme do prasknutí a další den spokojeně domů!